Blog

Za našich mladých let se výuce jazyků zrovna moc nedalo. Jistě, museli jsme relativně snesitelně zvládat ruštinu, jazyk našich velkých bratrů, pokud jsme to chtěli v budoucnu někam dotáhnout, ovšem tento jazyk jsme následně neskutečně rychle, ochotně a úspěšně i zapomínali, protože jednak každý věděl, že je to jazyk těch, kdo se k nám ne vždy zrovna přátelsky zachovali, a stejně tak jsme věděli i to, že se tímto jazykem stejně jen tak někde nedomluvíme. Samozřejmě mimo Sovětského svazu, kam to ale rozumné našince nikdy netáhlo.

Ovšem dnes už je jiná doba. A jazyky jsou tak potřeba prakticky na každém kroku. A kdyby snad někdo nadhodil, že jeho jazyková vybavenost končí češtinou a snad ještě lámanou slovenštinou, moc daleko to nedotáhne, v přeneseném i nepřeneseném smyslu toho slova.

Jazyky musíme vládnout, chceme-li přinejmenším:

a) získat nějakou slušnější práci

b) dopřát si lepší vzdělání

c) cestovat

Prakticky v každém právě zmíněném případě se vás někdo dříve či později zeptá ? A pokud na takového tazatele dokážete leda tak nechápavě zírat s otevřenou pusou, nelze doufat, že budete bráni vážně.

Jazyků, které se dnes nejednou žádají, je celá řada. Jsou tu žádány nejednou i jazyky exotické, ovšem málo frekventované, i jazyky brané po celém světě jako univerzální nástroj domluvy.

A každý z nás by tak měl zvládnout aspoň tu angličtinu. S níž lze procestovat svět stejně jako získat slušnou práci, respektive aspoň nepříliš slušnou práci. Plus v případě cestovatelů nikdy neuškodí, pokud zvládnou aspoň nějaké to slůvko v jazyce, jímž se mluví v zemi, v níž se nacházejí.

A tak by člověk měl věnovat výuce jazyků i aspoň kousek své dovolené. Nejlépe letní dovolené, kdy na nás díky slunečnímu svitu nepadá splín a nepodléháme tak depresi už jenom při představě, že bychom se měli něco učit.

A pokud je tu ta možnost, měl by se člověk věnovat zvolenému jazyku v zemi, v níž se tímto běžně mluví, aby nevycházel ze cviku.

Protože jenom když ovládáte některý významný nebo místní jazyk dobře, jste „člověkem“. A pokud znáte aspoň něco z místního nesvětového jazyka, zabodujete nebo aspoň v dobrém pobavíte.

Což mi můžete věřit. Protože víte, co nastane, když exotický Čech pozdraví v Jižní Africe v pěti domorodých jazycích? Já ano.

Za našich mladých let se výuce jazyků zrovna moc nedalo. Jistě, museli jsme relativně snesitelně zvládat ruštinu, jazyk našich velkých bratrů, pokud jsme to chtěli v budoucnu někam dotáhnout, ovšem tento jazyk jsme následně neskutečně rychle, ochotně a úspěšně i zapomínali, protože jednak každý věděl, že je to jazyk těch, kdo se k nám ne vždy zrovna přátelsky zachovali, a stejně tak jsme věděli i to, že se tímto jazykem stejně jen tak někde nedomluvíme. Samozřejmě mimo Sovětského svazu, kam to ale rozumné našince nikdy netáhlo.

Ovšem dnes už je jiná doba. A jazyky jsou tak potřeba prakticky na každém kroku. A kdyby snad někdo nadhodil, že jeho jazyková vybavenost končí češtinou a snad ještě lámanou slovenštinou, moc daleko to nedotáhne, v přeneseném i nepřeneseném smyslu toho slova.

Jazyky musíme vládnout, chceme-li přinejmenším:

a) získat nějakou slušnější práci

b) dopřát si lepší vzdělání

c) cestovat

Prakticky v každém právě zmíněném případě se vás někdo dříve či později zeptá ? A pokud na takového tazatele dokážete leda tak nechápavě zírat s otevřenou pusou, nelze doufat, že budete bráni vážně.

Jazyků, které se dnes nejednou žádají, je celá řada. Jsou tu žádány nejednou i jazyky exotické, ovšem málo frekventované, i jazyky brané po celém světě jako univerzální nástroj domluvy.

A každý z nás by tak měl zvládnout aspoň tu angličtinu. S níž lze procestovat svět stejně jako získat slušnou práci, respektive aspoň nepříliš slušnou práci. Plus v případě cestovatelů nikdy neuškodí, pokud zvládnou aspoň nějaké to slůvko v jazyce, jímž se mluví v zemi, v níž se nacházejí.

A tak by člověk měl věnovat výuce jazyků i aspoň kousek své dovolené. Nejlépe letní dovolené, kdy na nás díky slunečnímu svitu nepadá splín a nepodléháme tak depresi už jenom při představě, že bychom se měli něco učit.

A pokud je tu ta možnost, měl by se člověk věnovat zvolenému jazyku v zemi, v níž se tímto běžně mluví, aby nevycházel ze cviku.

Protože jenom když ovládáte některý významný nebo místní jazyk dobře, jste „člověkem“. A pokud znáte aspoň něco z místního nesvětového jazyka, zabodujete nebo aspoň v dobrém pobavíte.

Což mi můžete věřit. Protože víte, co nastane, když exotický Čech pozdraví v Jižní Africe v pěti domorodých jazycích? Já ano.

Za našich mladých let se výuce jazyků zrovna moc nedalo. Jistě, museli jsme relativně snesitelně zvládat ruštinu, jazyk našich velkých bratrů, pokud jsme to chtěli v budoucnu někam dotáhnout, ovšem tento jazyk jsme následně neskutečně rychle, ochotně a úspěšně i zapomínali, protože jednak každý věděl, že je to jazyk těch, kdo se k nám ne vždy zrovna přátelsky zachovali, a stejně tak jsme věděli i to, že se tímto jazykem stejně jen tak někde nedomluvíme. Samozřejmě mimo Sovětského svazu, kam to ale rozumné našince nikdy netáhlo.

Ovšem dnes už je jiná doba. A jazyky jsou tak potřeba prakticky na každém kroku. A kdyby snad někdo nadhodil, že jeho jazyková vybavenost končí češtinou a snad ještě lámanou slovenštinou, moc daleko to nedotáhne, v přeneseném i nepřeneseném smyslu toho slova.

Jazyky musíme vládnout, chceme-li přinejmenším:

a) získat nějakou slušnější práci

b) dopřát si lepší vzdělání

c) cestovat

Prakticky v každém právě zmíněném případě se vás někdo dříve či později zeptá ? A pokud na takového tazatele dokážete leda tak nechápavě zírat s otevřenou pusou, nelze doufat, že budete bráni vážně.

Jazyků, které se dnes nejednou žádají, je celá řada. Jsou tu žádány nejednou i jazyky exotické, ovšem málo frekventované, i jazyky brané po celém světě jako univerzální nástroj domluvy.

A každý z nás by tak měl zvládnout aspoň tu angličtinu. S níž lze procestovat svět stejně jako získat slušnou práci, respektive aspoň nepříliš slušnou práci. Plus v případě cestovatelů nikdy neuškodí, pokud zvládnou aspoň nějaké to slůvko v jazyce, jímž se mluví v zemi, v níž se nacházejí.

A tak by člověk měl věnovat výuce jazyků i aspoň kousek své dovolené. Nejlépe letní dovolené, kdy na nás díky slunečnímu svitu nepadá splín a nepodléháme tak depresi už jenom při představě, že bychom se měli něco učit.

A pokud je tu ta možnost, měl by se člověk věnovat zvolenému jazyku v zemi, v níž se tímto běžně mluví, aby nevycházel ze cviku.

Protože jenom když ovládáte některý významný nebo místní jazyk dobře, jste „člověkem“. A pokud znáte aspoň něco z místního nesvětového jazyka, zabodujete nebo aspoň v dobrém pobavíte.

Což mi můžete věřit. Protože víte, co nastane, když exotický Čech pozdraví v Jižní Africe v pěti domorodých jazycích? Já ano.

Za našich mladých let se výuce jazyků zrovna moc nedalo. Jistě, museli jsme relativně snesitelně zvládat ruštinu, jazyk našich velkých bratrů, pokud jsme to chtěli v budoucnu někam dotáhnout, ovšem tento jazyk jsme následně neskutečně rychle, ochotně a úspěšně i zapomínali, protože jednak každý věděl, že je to jazyk těch, kdo se k nám ne vždy zrovna přátelsky zachovali, a stejně tak jsme věděli i to, že se tímto jazykem stejně jen tak někde nedomluvíme. Samozřejmě mimo Sovětského svazu, kam to ale rozumné našince nikdy netáhlo.

Ovšem dnes už je jiná doba. A jazyky jsou tak potřeba prakticky na každém kroku. A kdyby snad někdo nadhodil, že jeho jazyková vybavenost končí češtinou a snad ještě lámanou slovenštinou, moc daleko to nedotáhne, v přeneseném i nepřeneseném smyslu toho slova.

Jazyky musíme vládnout, chceme-li přinejmenším:

a) získat nějakou slušnější práci

b) dopřát si lepší vzdělání

c) cestovat

Prakticky v každém právě zmíněném případě se vás někdo dříve či později zeptá ? A pokud na takového tazatele dokážete leda tak nechápavě zírat s otevřenou pusou, nelze doufat, že budete bráni vážně.

Jazyků, které se dnes nejednou žádají, je celá řada. Jsou tu žádány nejednou i jazyky exotické, ovšem málo frekventované, i jazyky brané po celém světě jako univerzální nástroj domluvy.

A každý z nás by tak měl zvládnout aspoň tu angličtinu. S níž lze procestovat svět stejně jako získat slušnou práci, respektive aspoň nepříliš slušnou práci. Plus v případě cestovatelů nikdy neuškodí, pokud zvládnou aspoň nějaké to slůvko v jazyce, jímž se mluví v zemi, v níž se nacházejí.

A tak by člověk měl věnovat výuce jazyků i aspoň kousek své dovolené. Nejlépe letní dovolené, kdy na nás díky slunečnímu svitu nepadá splín a nepodléháme tak depresi už jenom při představě, že bychom se měli něco učit.

A pokud je tu ta možnost, měl by se člověk věnovat zvolenému jazyku v zemi, v níž se tímto běžně mluví, aby nevycházel ze cviku.

Protože jenom když ovládáte některý významný nebo místní jazyk dobře, jste „člověkem“. A pokud znáte aspoň něco z místního nesvětového jazyka, zabodujete nebo aspoň v dobrém pobavíte.

Což mi můžete věřit. Protože víte, co nastane, když exotický Čech pozdraví v Jižní Africe v pěti domorodých jazycích? Já ano.

Za našich mladých let se výuce jazyků zrovna moc nedalo. Jistě, museli jsme relativně snesitelně zvládat ruštinu, jazyk našich velkých bratrů, pokud jsme to chtěli v budoucnu někam dotáhnout, ovšem tento jazyk jsme následně neskutečně rychle, ochotně a úspěšně i zapomínali, protože jednak každý věděl, že je to jazyk těch, kdo se k nám ne vždy zrovna přátelsky zachovali, a stejně tak jsme věděli i to, že se tímto jazykem stejně jen tak někde nedomluvíme. Samozřejmě mimo Sovětského svazu, kam to ale rozumné našince nikdy netáhlo.

Ovšem dnes už je jiná doba. A jazyky jsou tak potřeba prakticky na každém kroku. A kdyby snad někdo nadhodil, že jeho jazyková vybavenost končí češtinou a snad ještě lámanou slovenštinou, moc daleko to nedotáhne, v přeneseném i nepřeneseném smyslu toho slova.

Jazyky musíme vládnout, chceme-li přinejmenším:

a) získat nějakou slušnější práci

b) dopřát si lepší vzdělání

c) cestovat

Prakticky v každém právě zmíněném případě se vás někdo dříve či později zeptá ? A pokud na takového tazatele dokážete leda tak nechápavě zírat s otevřenou pusou, nelze doufat, že budete bráni vážně.

Jazyků, které se dnes nejednou žádají, je celá řada. Jsou tu žádány nejednou i jazyky exotické, ovšem málo frekventované, i jazyky brané po celém světě jako univerzální nástroj domluvy.

A každý z nás by tak měl zvládnout aspoň tu angličtinu. S níž lze procestovat svět stejně jako získat slušnou práci, respektive aspoň nepříliš slušnou práci. Plus v případě cestovatelů nikdy neuškodí, pokud zvládnou aspoň nějaké to slůvko v jazyce, jímž se mluví v zemi, v níž se nacházejí.

A tak by člověk měl věnovat výuce jazyků i aspoň kousek své dovolené. Nejlépe letní dovolené, kdy na nás díky slunečnímu svitu nepadá splín a nepodléháme tak depresi už jenom při představě, že bychom se měli něco učit.

A pokud je tu ta možnost, měl by se člověk věnovat zvolenému jazyku v zemi, v níž se tímto běžně mluví, aby nevycházel ze cviku.

Protože jenom když ovládáte některý významný nebo místní jazyk dobře, jste „člověkem“. A pokud znáte aspoň něco z místního nesvětového jazyka, zabodujete nebo aspoň v dobrém pobavíte.

Což mi můžete věřit. Protože víte, co nastane, když exotický Čech pozdraví v Jižní Africe v pěti domorodých jazycích? Já ano.

Za našich mladých let se výuce jazyků zrovna moc nedalo. Jistě, museli jsme relativně snesitelně zvládat ruštinu, jazyk našich velkých bratrů, pokud jsme to chtěli v budoucnu někam dotáhnout, ovšem tento jazyk jsme následně neskutečně rychle, ochotně a úspěšně i zapomínali, protože jednak každý věděl, že je to jazyk těch, kdo se k nám ne vždy zrovna přátelsky zachovali, a stejně tak jsme věděli i to, že se tímto jazykem stejně jen tak někde nedomluvíme. Samozřejmě mimo Sovětského svazu, kam to ale rozumné našince nikdy netáhlo.

Ovšem dnes už je jiná doba. A jazyky jsou tak potřeba prakticky na každém kroku. A kdyby snad někdo nadhodil, že jeho jazyková vybavenost končí češtinou a snad ještě lámanou slovenštinou, moc daleko to nedotáhne, v přeneseném i nepřeneseném smyslu toho slova.

Jazyky musíme vládnout, chceme-li přinejmenším:

a) získat nějakou slušnější práci

b) dopřát si lepší vzdělání

c) cestovat

Prakticky v každém právě zmíněném případě se vás někdo dříve či později zeptá ? A pokud na takového tazatele dokážete leda tak nechápavě zírat s otevřenou pusou, nelze doufat, že budete bráni vážně.

Jazyků, které se dnes nejednou žádají, je celá řada. Jsou tu žádány nejednou i jazyky exotické, ovšem málo frekventované, i jazyky brané po celém světě jako univerzální nástroj domluvy.

A každý z nás by tak měl zvládnout aspoň tu angličtinu. S níž lze procestovat svět stejně jako získat slušnou práci, respektive aspoň nepříliš slušnou práci. Plus v případě cestovatelů nikdy neuškodí, pokud zvládnou aspoň nějaké to slůvko v jazyce, jímž se mluví v zemi, v níž se nacházejí.

A tak by člověk měl věnovat výuce jazyků i aspoň kousek své dovolené. Nejlépe letní dovolené, kdy na nás díky slunečnímu svitu nepadá splín a nepodléháme tak depresi už jenom při představě, že bychom se měli něco učit.

A pokud je tu ta možnost, měl by se člověk věnovat zvolenému jazyku v zemi, v níž se tímto běžně mluví, aby nevycházel ze cviku.

Protože jenom když ovládáte některý významný nebo místní jazyk dobře, jste „člověkem“. A pokud znáte aspoň něco z místního nesvětového jazyka, zabodujete nebo aspoň v dobrém pobavíte.

Což mi můžete věřit. Protože víte, co nastane, když exotický Čech pozdraví v Jižní Africe v pěti domorodých jazycích? Já ano.

Za našich mladých let se výuce jazyků zrovna moc nedalo. Jistě, museli jsme relativně snesitelně zvládat ruštinu, jazyk našich velkých bratrů, pokud jsme to chtěli v budoucnu někam dotáhnout, ovšem tento jazyk jsme následně neskutečně rychle, ochotně a úspěšně i zapomínali, protože jednak každý věděl, že je to jazyk těch, kdo se k nám ne vždy zrovna přátelsky zachovali, a stejně tak jsme věděli i to, že se tímto jazykem stejně jen tak někde nedomluvíme. Samozřejmě mimo Sovětského svazu, kam to ale rozumné našince nikdy netáhlo.

Ovšem dnes už je jiná doba. A jazyky jsou tak potřeba prakticky na každém kroku. A kdyby snad někdo nadhodil, že jeho jazyková vybavenost končí češtinou a snad ještě lámanou slovenštinou, moc daleko to nedotáhne, v přeneseném i nepřeneseném smyslu toho slova.

Jazyky musíme vládnout, chceme-li přinejmenším:

a) získat nějakou slušnější práci

b) dopřát si lepší vzdělání

c) cestovat

Prakticky v každém právě zmíněném případě se vás někdo dříve či později zeptá ? A pokud na takového tazatele dokážete leda tak nechápavě zírat s otevřenou pusou, nelze doufat, že budete bráni vážně.

Jazyků, které se dnes nejednou žádají, je celá řada. Jsou tu žádány nejednou i jazyky exotické, ovšem málo frekventované, i jazyky brané po celém světě jako univerzální nástroj domluvy.

A každý z nás by tak měl zvládnout aspoň tu angličtinu. S níž lze procestovat svět stejně jako získat slušnou práci, respektive aspoň nepříliš slušnou práci. Plus v případě cestovatelů nikdy neuškodí, pokud zvládnou aspoň nějaké to slůvko v jazyce, jímž se mluví v zemi, v níž se nacházejí.

A tak by člověk měl věnovat výuce jazyků i aspoň kousek své dovolené. Nejlépe letní dovolené, kdy na nás díky slunečnímu svitu nepadá splín a nepodléháme tak depresi už jenom při představě, že bychom se měli něco učit.

A pokud je tu ta možnost, měl by se člověk věnovat zvolenému jazyku v zemi, v níž se tímto běžně mluví, aby nevycházel ze cviku.

Protože jenom když ovládáte některý významný nebo místní jazyk dobře, jste „člověkem“. A pokud znáte aspoň něco z místního nesvětového jazyka, zabodujete nebo aspoň v dobrém pobavíte.

Což mi můžete věřit. Protože víte, co nastane, když exotický Čech pozdraví v Jižní Africe v pěti domorodých jazycích? Já ano.

Za našich mladých let se výuce jazyků zrovna moc nedalo. Jistě, museli jsme relativně snesitelně zvládat ruštinu, jazyk našich velkých bratrů, pokud jsme to chtěli v budoucnu někam dotáhnout, ovšem tento jazyk jsme následně neskutečně rychle, ochotně a úspěšně i zapomínali, protože jednak každý věděl, že je to jazyk těch, kdo se k nám ne vždy zrovna přátelsky zachovali, a stejně tak jsme věděli i to, že se tímto jazykem stejně jen tak někde nedomluvíme. Samozřejmě mimo Sovětského svazu, kam to ale rozumné našince nikdy netáhlo.

Ovšem dnes už je jiná doba. A jazyky jsou tak potřeba prakticky na každém kroku. A kdyby snad někdo nadhodil, že jeho jazyková vybavenost končí češtinou a snad ještě lámanou slovenštinou, moc daleko to nedotáhne, v přeneseném i nepřeneseném smyslu toho slova.

Jazyky musíme vládnout, chceme-li přinejmenším:

a) získat nějakou slušnější práci

b) dopřát si lepší vzdělání

c) cestovat

Prakticky v každém právě zmíněném případě se vás někdo dříve či později zeptá ? A pokud na takového tazatele dokážete leda tak nechápavě zírat s otevřenou pusou, nelze doufat, že budete bráni vážně.

Jazyků, které se dnes nejednou žádají, je celá řada. Jsou tu žádány nejednou i jazyky exotické, ovšem málo frekventované, i jazyky brané po celém světě jako univerzální nástroj domluvy.

A každý z nás by tak měl zvládnout aspoň tu angličtinu. S níž lze procestovat svět stejně jako získat slušnou práci, respektive aspoň nepříliš slušnou práci. Plus v případě cestovatelů nikdy neuškodí, pokud zvládnou aspoň nějaké to slůvko v jazyce, jímž se mluví v zemi, v níž se nacházejí.

A tak by člověk měl věnovat výuce jazyků i aspoň kousek své dovolené. Nejlépe letní dovolené, kdy na nás díky slunečnímu svitu nepadá splín a nepodléháme tak depresi už jenom při představě, že bychom se měli něco učit.

A pokud je tu ta možnost, měl by se člověk věnovat zvolenému jazyku v zemi, v níž se tímto běžně mluví, aby nevycházel ze cviku.

Protože jenom když ovládáte některý významný nebo místní jazyk dobře, jste „člověkem“. A pokud znáte aspoň něco z místního nesvětového jazyka, zabodujete nebo aspoň v dobrém pobavíte.

Což mi můžete věřit. Protože víte, co nastane, když exotický Čech pozdraví v Jižní Africe v pěti domorodých jazycích? Já ano.

Za našich mladých let se výuce jazyků zrovna moc nedalo. Jistě, museli jsme relativně snesitelně zvládat ruštinu, jazyk našich velkých bratrů, pokud jsme to chtěli v budoucnu někam dotáhnout, ovšem tento jazyk jsme následně neskutečně rychle, ochotně a úspěšně i zapomínali, protože jednak každý věděl, že je to jazyk těch, kdo se k nám ne vždy zrovna přátelsky zachovali, a stejně tak jsme věděli i to, že se tímto jazykem stejně jen tak někde nedomluvíme. Samozřejmě mimo Sovětského svazu, kam to ale rozumné našince nikdy netáhlo.

Ovšem dnes už je jiná doba. A jazyky jsou tak potřeba prakticky na každém kroku. A kdyby snad někdo nadhodil, že jeho jazyková vybavenost končí češtinou a snad ještě lámanou slovenštinou, moc daleko to nedotáhne, v přeneseném i nepřeneseném smyslu toho slova.

Jazyky musíme vládnout, chceme-li přinejmenším:

a) získat nějakou slušnější práci

b) dopřát si lepší vzdělání

c) cestovat

Prakticky v každém právě zmíněném případě se vás někdo dříve či později zeptá ? A pokud na takového tazatele dokážete leda tak nechápavě zírat s otevřenou pusou, nelze doufat, že budete bráni vážně.

Jazyků, které se dnes nejednou žádají, je celá řada. Jsou tu žádány nejednou i jazyky exotické, ovšem málo frekventované, i jazyky brané po celém světě jako univerzální nástroj domluvy.

A každý z nás by tak měl zvládnout aspoň tu angličtinu. S níž lze procestovat svět stejně jako získat slušnou práci, respektive aspoň nepříliš slušnou práci. Plus v případě cestovatelů nikdy neuškodí, pokud zvládnou aspoň nějaké to slůvko v jazyce, jímž se mluví v zemi, v níž se nacházejí.

A tak by člověk měl věnovat výuce jazyků i aspoň kousek své dovolené. Nejlépe letní dovolené, kdy na nás díky slunečnímu svitu nepadá splín a nepodléháme tak depresi už jenom při představě, že bychom se měli něco učit.

A pokud je tu ta možnost, měl by se člověk věnovat zvolenému jazyku v zemi, v níž se tímto běžně mluví, aby nevycházel ze cviku.

Protože jenom když ovládáte některý významný nebo místní jazyk dobře, jste „člověkem“. A pokud znáte aspoň něco z místního nesvětového jazyka, zabodujete nebo aspoň v dobrém pobavíte.

Což mi můžete věřit. Protože víte, co nastane, když exotický Čech pozdraví v Jižní Africe v pěti domorodých jazycích? Já ano.

Za našich mladých let se výuce jazyků zrovna moc nedalo. Jistě, museli jsme relativně snesitelně zvládat ruštinu, jazyk našich velkých bratrů, pokud jsme to chtěli v budoucnu někam dotáhnout, ovšem tento jazyk jsme následně neskutečně rychle, ochotně a úspěšně i zapomínali, protože jednak každý věděl, že je to jazyk těch, kdo se k nám ne vždy zrovna přátelsky zachovali, a stejně tak jsme věděli i to, že se tímto jazykem stejně jen tak někde nedomluvíme. Samozřejmě mimo Sovětského svazu, kam to ale rozumné našince nikdy netáhlo.

Ovšem dnes už je jiná doba. A jazyky jsou tak potřeba prakticky na každém kroku. A kdyby snad někdo nadhodil, že jeho jazyková vybavenost končí češtinou a snad ještě lámanou slovenštinou, moc daleko to nedotáhne, v přeneseném i nepřeneseném smyslu toho slova.

Jazyky musíme vládnout, chceme-li přinejmenším:

a) získat nějakou slušnější práci

b) dopřát si lepší vzdělání

c) cestovat

Prakticky v každém právě zmíněném případě se vás někdo dříve či později zeptá ? A pokud na takového tazatele dokážete leda tak nechápavě zírat s otevřenou pusou, nelze doufat, že budete bráni vážně.

Jazyků, které se dnes nejednou žádají, je celá řada. Jsou tu žádány nejednou i jazyky exotické, ovšem málo frekventované, i jazyky brané po celém světě jako univerzální nástroj domluvy.

A každý z nás by tak měl zvládnout aspoň tu angličtinu. S níž lze procestovat svět stejně jako získat slušnou práci, respektive aspoň nepříliš slušnou práci. Plus v případě cestovatelů nikdy neuškodí, pokud zvládnou aspoň nějaké to slůvko v jazyce, jímž se mluví v zemi, v níž se nacházejí.

A tak by člověk měl věnovat výuce jazyků i aspoň kousek své dovolené. Nejlépe letní dovolené, kdy na nás díky slunečnímu svitu nepadá splín a nepodléháme tak depresi už jenom při představě, že bychom se měli něco učit.

A pokud je tu ta možnost, měl by se člověk věnovat zvolenému jazyku v zemi, v níž se tímto běžně mluví, aby nevycházel ze cviku.

Protože jenom když ovládáte některý významný nebo místní jazyk dobře, jste „člověkem“. A pokud znáte aspoň něco z místního nesvětového jazyka, zabodujete nebo aspoň v dobrém pobavíte.

Což mi můžete věřit. Protože víte, co nastane, když exotický Čech pozdraví v Jižní Africe v pěti domorodých jazycích? Já ano.