Úvod

Vítejte pod střechou světa!

Zeptejte se průměrného nepálského školáka, co je Mount Everest, a nebude si jistý – navzdory tomu, že se mu nejvyšší hora světa vypíná kousek od domova. Nepálské státní školství je na příšerné úrovni: angličtináři nerozumí anglicky a děti chodí místo školy na pole. Nemůžeme jim to mít za zlé – jíst se musí! Už tak 55 % Nepálčat žije o jednom jídle denně – nebo méně. Každých patnáct minut tu jedno dítě umírá.

90 % obyvatel Nepálu je odkázáno na to, co si vypěstují. Za domky z hlíny, kde se vaří na ohništi a spí v zablešených dekách, mají políčka s rýží, prosem a kukuřicí. Ti bohatší si mohou dovolit slepice, kozy nebo dokonce buvola. Peníze prakticky nemají. Nevedou sem sjízdné cesty, není tu elektrika, jediný obchod nebo pořádný záchod a nejí se tu nic jiného než rýže a zelenina. Když někdo potřebuje doktora, je odkázaný na pomoc rodiny – vezmou ho na nosítkách k nejbližší silnici, která je často bez asfaltu a po které to k nemocnici může trvat další hodiny strastiplné cesty. Ani tak není vyhráno. Nepálské zdravotnictví má rozpočet, ze kterého jde jednomu obyvateli zaplatit čtyři aspiriny ročně!

Přesto se Nepálci usmívají. Daleko od západního světa, od počítačů, supermarketů a hypoték, žijí stejně jako jejich předkové před desítkami, stovkami let. Jenže narozdíl od nich už potkali bělochy a viděli je utrácet „jmění“ za jedinou večeři. Na obrázcích zahlédli naše domy, silnice, nemocnice a školy. Chtěli by žít také tak a mnozí z nich by mohli – jsou na to dost chytří, odhodlaní i pracovití. Mohli by dělat manažery, programátory nebo konzultanty a jíst rýži sklizenou stroji namísto ručních pluhů. Rozdíl je v tom, že oni nedostali šanci. Občanské sdružení Nepálčata se snaží nepálským dětem šanci dát. Víme, že nespasíme svět, ale nesmíříme se s tím, že „všem stejně pomoct nemůžeme, tak to nemá cenu“. Konkrétním dětem umožňujeme přístup ke kvalitnímu vzdělání. Podívejte se, co děláme, komu jsme už pomohli a jak můžete přispět vy!