Každý by měl mít domov

Je samozřejmé, že se to mezi námi lidmi hemží i nejrůznějšími světoběžníky, kteří při každé příležitosti vyrážejí někam do cizích krajů, tu vzdálených a tu třeba aspoň nedalekých. Ale přesto se i mezi těmito vyskytuje mnoho těch, kteří se z takových pobytů v cizině zase rádi vracejí domů. Protože mít domov je něco, co je pro nás lidi prostě důležité.

Pro každého člověka má přinejmenším určitý význam i to, že se má kam vracet. Že není zcela bezprizorný a neprotlouká se světem bez možnosti někam se vrátit.

A čím že je pro nás domov tak důležitý? Především tím, že je pro nás jistotou. I kdyby nás nikde více nechtěli, doma jsme vždy vítáni, z domova nás nikdo jako nežádoucí nevyžene.

Kromě toho je předností takového domova i skutečnost, že jde o místo se zvyklostmi a mentalitou lidí, jež dobře známe a dokážeme v takové společnosti žít. Nikdo nás tu tedy nepovažuje za cizorodý element a my na oplátku nemíváme pocit, že jsou ti lidé kolem nás nějak nepříjemně zvláštní.

Doma nejsnáze nalézáme obživu, nejlépe chápeme pravidla, jimiž se tu život řídí, známe přednosti i rizika takového místa. A to je samozřejmě mnohokrát také k nezaplacení.

Prostě je dobré mít nějaký domov. A nikdo by se ho neměl zříkat, ani kdyby ho momentálně považoval za nedokonalý. A také by se nemělo stávat, že by byli lidé ze svého domova vyháněni. Protože když už někdo někam patří, neměl by o tuto výsadu přijít. Bez ohledu na to, zda je takové vyhnání zapříčiněno nouzí nebo dejme tomu válkou či politickou zvůlí.

A tak jsem rád, že jsem někde doma. A obzvlášť jsem rád, že jsem doma právě tady. Protože je sice všude chléb o dvou kůrkách, jak se říká, ale přece jenom vím, na čem tu jsem. A i když bych chtěl jednoho dne dožít v jisté jiné zemi, přece jenom se své vlasti nezřeknu. Třeba i jen pro ten pocit, že někam patřím.