Co je to ailurofilie a jak s ní žít

Máme pro ni jediné vysvětlení a z pohledu nezúčastněných lidí je vlastně v pořádku. Ailurofilieje velká úcta ke kočkám, jejich zbožňování, obdivování a fascinace jimi. Ale není to tak jednoduché.Lidé trpící tímto duševním onemocněním si musí hlídat počet koček, kterých se ujmou. Nezřídka se stává, že si k sobě domů vezmou spoustu koček z ulice, od jiných lidí nebo z útulku a to už je extrémní situace. Nastává velký problém s dodržováním hygieny a udržováním čistého prostředí. Následně tím trpí i jejich okolí a jsou trnem v oku svým sousedům. Svoje kočky sice milují, ale jejich počet se jim může vymknout kontrole. A to nemluvě o jejich nekontrolovaném rozmnožování a absenci kastrace.

• Slovo ailurofilie pochází z řečtiny. Ailuros znamená kočku a philos se překládá jakoláska. Je opakem slova ailurofobie, což je strach z koček nebo odpor ke kočkám. Často se stává, že takto nemocní lidé se touží převlékat do kočičího kostýmu nebo mít kočičí masku. Účastní se večerních party na toto téma. Mají různé sexuální fantazie, týkající se koček. Obklopují se nejrůznějšími předměty připomínající kočky. Jejich chování může vyústit v nemožnost vést normální život, natož partnerský nebo manželský.

• Tato duševní porucha se prakticky nedá vyléčit. Takto nemocní lidé docházejí na pravidelné psychoterapie a v některých případech jim psychiatr nasadí psychofarmaka. Ovšem v soukromí tuto zálibu provozují nerušeně dál.

Každý člověk, který si pořídí kočku, se zavazuje. Takový tvor potřebuje denně čistou vodu, čerstvé krmení a v neposlední řadě společnost. Kočka není pes, který je člověku bezmezně oddaný a věrný. Potřebuje se však pomazlit, přitulit a nechat se podrbat. Vždy přijde sama od sebe, když na to bude mít náladu. Žádným přikazování u ní ničeho nedocílíte. Nedá se vychovat k poslušnosti a neplní příkazy.