Blog

Když někdo podniká v oborech souvisejících třeba s osobními a nákladními vozy nebo se stavební, ale i jinou podobnou technikou, nejednou má problém s tím, jak to všechno vůbec uhlídat. Protože kontrolovat něco takového je jako uhlídat pověstný pytel blech. Jeden kus techniky je tady, druhý tam a třetí onde, jeden se zrovna pohybuje poblíž, ovšem za pár hodin bude kdesi v dálavách, a jiný přesně naopak. Jeden stroj má pracovat od tolika do tolika hodin, druhý má být v provozu nepřetržitě, zatímco další se má odstavit a odvézt na technickou prohlídku. Do tohoto vozu má být natankováno tolik paliva, do toho druhého tolik, a to by mělo vystačit na tak a tak dlouhou dobu.

Prostě je v tom docela chaos. A je nad slunce jasné, že ve zmatku se může dařit i někomu s nekalými úmysly. Jeden ze zaměstnanců si tak v nestřeženém okamžiku ‚omylem‘ natankuje naftu namísto do služebního vozidla do soukromého kanystru, jiný ji sice načerpá tam, kam má, ale pak vezme hadičku a vycucne z erární nádrže tolik, kolik potřebuje a na kolik si troufá, další nasedne do erárního stroje a jede si přivydělat na nějakou soukromou fušku, zatímco druhý si namísto práce pospí na zadním sedadle,…

A majitel takové firmy? Ten aby se z toho zbláznil. Neuhlídá to a pak se nedoplatí. Pokud tedy nevsadil na .
Tento systém je ve své podstatě geniální věc, umožňující sledování vozidel a další techniky na dálku. Ať už dotyčný podnikatel provozuje auta osobní nebo nákladní, ať už mu říká pane komunální technika, stavební či zemědělské stroje, lokomotivy nebo vysokozdvižné vozíky, vždy si může být jist, že mu neunikne zhola nic. Tedy co se týká parametrů, jež si v tomto systému nastaví.
Díky tomuto systému má přehled o tom, kde je jaké vozidlo a jak je toto vytížené, dozví se o každém zneužití či dokonce krádeži jak této techniky, tak třeba i pohonných hmot.

Tímto systémem lze ale zrovna tak kontrolovat i docházku a jízdní styl řidičů, jejich nasazení a výkonnost.
A notně to usnadní i papírování, jež s vykazováním kdečeho souvisí.
Podnikatel, který si tento systém pořídí, tak má přehled o lecjaké maličkosti, a to i když je na hony vzdálen od dotyčného místa, zaměstnance a zařízení. Nic mu neunikne, nic mu nelze nabulíkovat. Ba naopak – dokáže to nejednou ještě vylepšit i to, co by bylo jinak považováno za dokonalé, a ušetřit.
A to se to potom podniká!

Když někdo podniká v oborech souvisejících třeba s osobními a nákladními vozy nebo se stavební, ale i jinou podobnou technikou, nejednou má problém s tím, jak to všechno vůbec uhlídat. Protože kontrolovat něco takového je jako uhlídat pověstný pytel blech. Jeden kus techniky je tady, druhý tam a třetí onde, jeden se zrovna pohybuje poblíž, ovšem za pár hodin bude kdesi v dálavách, a jiný přesně naopak. Jeden stroj má pracovat od tolika do tolika hodin, druhý má být v provozu nepřetržitě, zatímco další se má odstavit a odvézt na technickou prohlídku. Do tohoto vozu má být natankováno tolik paliva, do toho druhého tolik, a to by mělo vystačit na tak a tak dlouhou dobu.

Prostě je v tom docela chaos. A je nad slunce jasné, že ve zmatku se může dařit i někomu s nekalými úmysly. Jeden ze zaměstnanců si tak v nestřeženém okamžiku ‚omylem‘ natankuje naftu namísto do služebního vozidla do soukromého kanystru, jiný ji sice načerpá tam, kam má, ale pak vezme hadičku a vycucne z erární nádrže tolik, kolik potřebuje a na kolik si troufá, další nasedne do erárního stroje a jede si přivydělat na nějakou soukromou fušku, zatímco druhý si namísto práce pospí na zadním sedadle,…

A majitel takové firmy? Ten aby se z toho zbláznil. Neuhlídá to a pak se nedoplatí. Pokud tedy nevsadil na .
Tento systém je ve své podstatě geniální věc, umožňující sledování vozidel a další techniky na dálku. Ať už dotyčný podnikatel provozuje auta osobní nebo nákladní, ať už mu říká pane komunální technika, stavební či zemědělské stroje, lokomotivy nebo vysokozdvižné vozíky, vždy si může být jist, že mu neunikne zhola nic. Tedy co se týká parametrů, jež si v tomto systému nastaví.
Díky tomuto systému má přehled o tom, kde je jaké vozidlo a jak je toto vytížené, dozví se o každém zneužití či dokonce krádeži jak této techniky, tak třeba i pohonných hmot.

Tímto systémem lze ale zrovna tak kontrolovat i docházku a jízdní styl řidičů, jejich nasazení a výkonnost.
A notně to usnadní i papírování, jež s vykazováním kdečeho souvisí.
Podnikatel, který si tento systém pořídí, tak má přehled o lecjaké maličkosti, a to i když je na hony vzdálen od dotyčného místa, zaměstnance a zařízení. Nic mu neunikne, nic mu nelze nabulíkovat. Ba naopak – dokáže to nejednou ještě vylepšit i to, co by bylo jinak považováno za dokonalé, a ušetřit.
A to se to potom podniká!

Když někdo podniká v oborech souvisejících třeba s osobními a nákladními vozy nebo se stavební, ale i jinou podobnou technikou, nejednou má problém s tím, jak to všechno vůbec uhlídat. Protože kontrolovat něco takového je jako uhlídat pověstný pytel blech. Jeden kus techniky je tady, druhý tam a třetí onde, jeden se zrovna pohybuje poblíž, ovšem za pár hodin bude kdesi v dálavách, a jiný přesně naopak. Jeden stroj má pracovat od tolika do tolika hodin, druhý má být v provozu nepřetržitě, zatímco další se má odstavit a odvézt na technickou prohlídku. Do tohoto vozu má být natankováno tolik paliva, do toho druhého tolik, a to by mělo vystačit na tak a tak dlouhou dobu.

Prostě je v tom docela chaos. A je nad slunce jasné, že ve zmatku se může dařit i někomu s nekalými úmysly. Jeden ze zaměstnanců si tak v nestřeženém okamžiku ‚omylem‘ natankuje naftu namísto do služebního vozidla do soukromého kanystru, jiný ji sice načerpá tam, kam má, ale pak vezme hadičku a vycucne z erární nádrže tolik, kolik potřebuje a na kolik si troufá, další nasedne do erárního stroje a jede si přivydělat na nějakou soukromou fušku, zatímco druhý si namísto práce pospí na zadním sedadle,…

A majitel takové firmy? Ten aby se z toho zbláznil. Neuhlídá to a pak se nedoplatí. Pokud tedy nevsadil na .
Tento systém je ve své podstatě geniální věc, umožňující sledování vozidel a další techniky na dálku. Ať už dotyčný podnikatel provozuje auta osobní nebo nákladní, ať už mu říká pane komunální technika, stavební či zemědělské stroje, lokomotivy nebo vysokozdvižné vozíky, vždy si může být jist, že mu neunikne zhola nic. Tedy co se týká parametrů, jež si v tomto systému nastaví.
Díky tomuto systému má přehled o tom, kde je jaké vozidlo a jak je toto vytížené, dozví se o každém zneužití či dokonce krádeži jak této techniky, tak třeba i pohonných hmot.

Tímto systémem lze ale zrovna tak kontrolovat i docházku a jízdní styl řidičů, jejich nasazení a výkonnost.
A notně to usnadní i papírování, jež s vykazováním kdečeho souvisí.
Podnikatel, který si tento systém pořídí, tak má přehled o lecjaké maličkosti, a to i když je na hony vzdálen od dotyčného místa, zaměstnance a zařízení. Nic mu neunikne, nic mu nelze nabulíkovat. Ba naopak – dokáže to nejednou ještě vylepšit i to, co by bylo jinak považováno za dokonalé, a ušetřit.
A to se to potom podniká!

Když někdo podniká v oborech souvisejících třeba s osobními a nákladními vozy nebo se stavební, ale i jinou podobnou technikou, nejednou má problém s tím, jak to všechno vůbec uhlídat. Protože kontrolovat něco takového je jako uhlídat pověstný pytel blech. Jeden kus techniky je tady, druhý tam a třetí onde, jeden se zrovna pohybuje poblíž, ovšem za pár hodin bude kdesi v dálavách, a jiný přesně naopak. Jeden stroj má pracovat od tolika do tolika hodin, druhý má být v provozu nepřetržitě, zatímco další se má odstavit a odvézt na technickou prohlídku. Do tohoto vozu má být natankováno tolik paliva, do toho druhého tolik, a to by mělo vystačit na tak a tak dlouhou dobu.

Prostě je v tom docela chaos. A je nad slunce jasné, že ve zmatku se může dařit i někomu s nekalými úmysly. Jeden ze zaměstnanců si tak v nestřeženém okamžiku ‚omylem‘ natankuje naftu namísto do služebního vozidla do soukromého kanystru, jiný ji sice načerpá tam, kam má, ale pak vezme hadičku a vycucne z erární nádrže tolik, kolik potřebuje a na kolik si troufá, další nasedne do erárního stroje a jede si přivydělat na nějakou soukromou fušku, zatímco druhý si namísto práce pospí na zadním sedadle,…

A majitel takové firmy? Ten aby se z toho zbláznil. Neuhlídá to a pak se nedoplatí. Pokud tedy nevsadil na .
Tento systém je ve své podstatě geniální věc, umožňující sledování vozidel a další techniky na dálku. Ať už dotyčný podnikatel provozuje auta osobní nebo nákladní, ať už mu říká pane komunální technika, stavební či zemědělské stroje, lokomotivy nebo vysokozdvižné vozíky, vždy si může být jist, že mu neunikne zhola nic. Tedy co se týká parametrů, jež si v tomto systému nastaví.
Díky tomuto systému má přehled o tom, kde je jaké vozidlo a jak je toto vytížené, dozví se o každém zneužití či dokonce krádeži jak této techniky, tak třeba i pohonných hmot.

Tímto systémem lze ale zrovna tak kontrolovat i docházku a jízdní styl řidičů, jejich nasazení a výkonnost.
A notně to usnadní i papírování, jež s vykazováním kdečeho souvisí.
Podnikatel, který si tento systém pořídí, tak má přehled o lecjaké maličkosti, a to i když je na hony vzdálen od dotyčného místa, zaměstnance a zařízení. Nic mu neunikne, nic mu nelze nabulíkovat. Ba naopak – dokáže to nejednou ještě vylepšit i to, co by bylo jinak považováno za dokonalé, a ušetřit.
A to se to potom podniká!

Za našich mladých let se výuce jazyků zrovna moc nedalo. Jistě, museli jsme relativně snesitelně zvládat ruštinu, jazyk našich velkých bratrů, pokud jsme to chtěli v budoucnu někam dotáhnout, ovšem tento jazyk jsme následně neskutečně rychle, ochotně a úspěšně i zapomínali, protože jednak každý věděl, že je to jazyk těch, kdo se k nám ne vždy zrovna přátelsky zachovali, a stejně tak jsme věděli i to, že se tímto jazykem stejně jen tak někde nedomluvíme. Samozřejmě mimo Sovětského svazu, kam to ale rozumné našince nikdy netáhlo.

Ovšem dnes už je jiná doba. A jazyky jsou tak potřeba prakticky na každém kroku. A kdyby snad někdo nadhodil, že jeho jazyková vybavenost končí češtinou a snad ještě lámanou slovenštinou, moc daleko to nedotáhne, v přeneseném i nepřeneseném smyslu toho slova.

Jazyky musíme vládnout, chceme-li přinejmenším:

a) získat nějakou slušnější práci

b) dopřát si lepší vzdělání

c) cestovat

Prakticky v každém právě zmíněném případě se vás někdo dříve či později zeptá ? A pokud na takového tazatele dokážete leda tak nechápavě zírat s otevřenou pusou, nelze doufat, že budete bráni vážně.

Jazyků, které se dnes nejednou žádají, je celá řada. Jsou tu žádány nejednou i jazyky exotické, ovšem málo frekventované, i jazyky brané po celém světě jako univerzální nástroj domluvy.

A každý z nás by tak měl zvládnout aspoň tu angličtinu. S níž lze procestovat svět stejně jako získat slušnou práci, respektive aspoň nepříliš slušnou práci. Plus v případě cestovatelů nikdy neuškodí, pokud zvládnou aspoň nějaké to slůvko v jazyce, jímž se mluví v zemi, v níž se nacházejí.

A tak by člověk měl věnovat výuce jazyků i aspoň kousek své dovolené. Nejlépe letní dovolené, kdy na nás díky slunečnímu svitu nepadá splín a nepodléháme tak depresi už jenom při představě, že bychom se měli něco učit.

A pokud je tu ta možnost, měl by se člověk věnovat zvolenému jazyku v zemi, v níž se tímto běžně mluví, aby nevycházel ze cviku.

Protože jenom když ovládáte některý významný nebo místní jazyk dobře, jste „člověkem“. A pokud znáte aspoň něco z místního nesvětového jazyka, zabodujete nebo aspoň v dobrém pobavíte.

Což mi můžete věřit. Protože víte, co nastane, když exotický Čech pozdraví v Jižní Africe v pěti domorodých jazycích? Já ano.

Za našich mladých let se výuce jazyků zrovna moc nedalo. Jistě, museli jsme relativně snesitelně zvládat ruštinu, jazyk našich velkých bratrů, pokud jsme to chtěli v budoucnu někam dotáhnout, ovšem tento jazyk jsme následně neskutečně rychle, ochotně a úspěšně i zapomínali, protože jednak každý věděl, že je to jazyk těch, kdo se k nám ne vždy zrovna přátelsky zachovali, a stejně tak jsme věděli i to, že se tímto jazykem stejně jen tak někde nedomluvíme. Samozřejmě mimo Sovětského svazu, kam to ale rozumné našince nikdy netáhlo.

Ovšem dnes už je jiná doba. A jazyky jsou tak potřeba prakticky na každém kroku. A kdyby snad někdo nadhodil, že jeho jazyková vybavenost končí češtinou a snad ještě lámanou slovenštinou, moc daleko to nedotáhne, v přeneseném i nepřeneseném smyslu toho slova.

Jazyky musíme vládnout, chceme-li přinejmenším:

a) získat nějakou slušnější práci

b) dopřát si lepší vzdělání

c) cestovat

Prakticky v každém právě zmíněném případě se vás někdo dříve či později zeptá ? A pokud na takového tazatele dokážete leda tak nechápavě zírat s otevřenou pusou, nelze doufat, že budete bráni vážně.

Jazyků, které se dnes nejednou žádají, je celá řada. Jsou tu žádány nejednou i jazyky exotické, ovšem málo frekventované, i jazyky brané po celém světě jako univerzální nástroj domluvy.

A každý z nás by tak měl zvládnout aspoň tu angličtinu. S níž lze procestovat svět stejně jako získat slušnou práci, respektive aspoň nepříliš slušnou práci. Plus v případě cestovatelů nikdy neuškodí, pokud zvládnou aspoň nějaké to slůvko v jazyce, jímž se mluví v zemi, v níž se nacházejí.

A tak by člověk měl věnovat výuce jazyků i aspoň kousek své dovolené. Nejlépe letní dovolené, kdy na nás díky slunečnímu svitu nepadá splín a nepodléháme tak depresi už jenom při představě, že bychom se měli něco učit.

A pokud je tu ta možnost, měl by se člověk věnovat zvolenému jazyku v zemi, v níž se tímto běžně mluví, aby nevycházel ze cviku.

Protože jenom když ovládáte některý významný nebo místní jazyk dobře, jste „člověkem“. A pokud znáte aspoň něco z místního nesvětového jazyka, zabodujete nebo aspoň v dobrém pobavíte.

Což mi můžete věřit. Protože víte, co nastane, když exotický Čech pozdraví v Jižní Africe v pěti domorodých jazycích? Já ano.

Za našich mladých let se výuce jazyků zrovna moc nedalo. Jistě, museli jsme relativně snesitelně zvládat ruštinu, jazyk našich velkých bratrů, pokud jsme to chtěli v budoucnu někam dotáhnout, ovšem tento jazyk jsme následně neskutečně rychle, ochotně a úspěšně i zapomínali, protože jednak každý věděl, že je to jazyk těch, kdo se k nám ne vždy zrovna přátelsky zachovali, a stejně tak jsme věděli i to, že se tímto jazykem stejně jen tak někde nedomluvíme. Samozřejmě mimo Sovětského svazu, kam to ale rozumné našince nikdy netáhlo.

Ovšem dnes už je jiná doba. A jazyky jsou tak potřeba prakticky na každém kroku. A kdyby snad někdo nadhodil, že jeho jazyková vybavenost končí češtinou a snad ještě lámanou slovenštinou, moc daleko to nedotáhne, v přeneseném i nepřeneseném smyslu toho slova.

Jazyky musíme vládnout, chceme-li přinejmenším:

a) získat nějakou slušnější práci

b) dopřát si lepší vzdělání

c) cestovat

Prakticky v každém právě zmíněném případě se vás někdo dříve či později zeptá ? A pokud na takového tazatele dokážete leda tak nechápavě zírat s otevřenou pusou, nelze doufat, že budete bráni vážně.

Jazyků, které se dnes nejednou žádají, je celá řada. Jsou tu žádány nejednou i jazyky exotické, ovšem málo frekventované, i jazyky brané po celém světě jako univerzální nástroj domluvy.

A každý z nás by tak měl zvládnout aspoň tu angličtinu. S níž lze procestovat svět stejně jako získat slušnou práci, respektive aspoň nepříliš slušnou práci. Plus v případě cestovatelů nikdy neuškodí, pokud zvládnou aspoň nějaké to slůvko v jazyce, jímž se mluví v zemi, v níž se nacházejí.

A tak by člověk měl věnovat výuce jazyků i aspoň kousek své dovolené. Nejlépe letní dovolené, kdy na nás díky slunečnímu svitu nepadá splín a nepodléháme tak depresi už jenom při představě, že bychom se měli něco učit.

A pokud je tu ta možnost, měl by se člověk věnovat zvolenému jazyku v zemi, v níž se tímto běžně mluví, aby nevycházel ze cviku.

Protože jenom když ovládáte některý významný nebo místní jazyk dobře, jste „člověkem“. A pokud znáte aspoň něco z místního nesvětového jazyka, zabodujete nebo aspoň v dobrém pobavíte.

Což mi můžete věřit. Protože víte, co nastane, když exotický Čech pozdraví v Jižní Africe v pěti domorodých jazycích? Já ano.

Za našich mladých let se výuce jazyků zrovna moc nedalo. Jistě, museli jsme relativně snesitelně zvládat ruštinu, jazyk našich velkých bratrů, pokud jsme to chtěli v budoucnu někam dotáhnout, ovšem tento jazyk jsme následně neskutečně rychle, ochotně a úspěšně i zapomínali, protože jednak každý věděl, že je to jazyk těch, kdo se k nám ne vždy zrovna přátelsky zachovali, a stejně tak jsme věděli i to, že se tímto jazykem stejně jen tak někde nedomluvíme. Samozřejmě mimo Sovětského svazu, kam to ale rozumné našince nikdy netáhlo.

Ovšem dnes už je jiná doba. A jazyky jsou tak potřeba prakticky na každém kroku. A kdyby snad někdo nadhodil, že jeho jazyková vybavenost končí češtinou a snad ještě lámanou slovenštinou, moc daleko to nedotáhne, v přeneseném i nepřeneseném smyslu toho slova.

Jazyky musíme vládnout, chceme-li přinejmenším:

a) získat nějakou slušnější práci

b) dopřát si lepší vzdělání

c) cestovat

Prakticky v každém právě zmíněném případě se vás někdo dříve či později zeptá ? A pokud na takového tazatele dokážete leda tak nechápavě zírat s otevřenou pusou, nelze doufat, že budete bráni vážně.

Jazyků, které se dnes nejednou žádají, je celá řada. Jsou tu žádány nejednou i jazyky exotické, ovšem málo frekventované, i jazyky brané po celém světě jako univerzální nástroj domluvy.

A každý z nás by tak měl zvládnout aspoň tu angličtinu. S níž lze procestovat svět stejně jako získat slušnou práci, respektive aspoň nepříliš slušnou práci. Plus v případě cestovatelů nikdy neuškodí, pokud zvládnou aspoň nějaké to slůvko v jazyce, jímž se mluví v zemi, v níž se nacházejí.

A tak by člověk měl věnovat výuce jazyků i aspoň kousek své dovolené. Nejlépe letní dovolené, kdy na nás díky slunečnímu svitu nepadá splín a nepodléháme tak depresi už jenom při představě, že bychom se měli něco učit.

A pokud je tu ta možnost, měl by se člověk věnovat zvolenému jazyku v zemi, v níž se tímto běžně mluví, aby nevycházel ze cviku.

Protože jenom když ovládáte některý významný nebo místní jazyk dobře, jste „člověkem“. A pokud znáte aspoň něco z místního nesvětového jazyka, zabodujete nebo aspoň v dobrém pobavíte.

Což mi můžete věřit. Protože víte, co nastane, když exotický Čech pozdraví v Jižní Africe v pěti domorodých jazycích? Já ano.

Za našich mladých let se výuce jazyků zrovna moc nedalo. Jistě, museli jsme relativně snesitelně zvládat ruštinu, jazyk našich velkých bratrů, pokud jsme to chtěli v budoucnu někam dotáhnout, ovšem tento jazyk jsme následně neskutečně rychle, ochotně a úspěšně i zapomínali, protože jednak každý věděl, že je to jazyk těch, kdo se k nám ne vždy zrovna přátelsky zachovali, a stejně tak jsme věděli i to, že se tímto jazykem stejně jen tak někde nedomluvíme. Samozřejmě mimo Sovětského svazu, kam to ale rozumné našince nikdy netáhlo.

Ovšem dnes už je jiná doba. A jazyky jsou tak potřeba prakticky na každém kroku. A kdyby snad někdo nadhodil, že jeho jazyková vybavenost končí češtinou a snad ještě lámanou slovenštinou, moc daleko to nedotáhne, v přeneseném i nepřeneseném smyslu toho slova.

Jazyky musíme vládnout, chceme-li přinejmenším:

a) získat nějakou slušnější práci

b) dopřát si lepší vzdělání

c) cestovat

Prakticky v každém právě zmíněném případě se vás někdo dříve či později zeptá ? A pokud na takového tazatele dokážete leda tak nechápavě zírat s otevřenou pusou, nelze doufat, že budete bráni vážně.

Jazyků, které se dnes nejednou žádají, je celá řada. Jsou tu žádány nejednou i jazyky exotické, ovšem málo frekventované, i jazyky brané po celém světě jako univerzální nástroj domluvy.

A každý z nás by tak měl zvládnout aspoň tu angličtinu. S níž lze procestovat svět stejně jako získat slušnou práci, respektive aspoň nepříliš slušnou práci. Plus v případě cestovatelů nikdy neuškodí, pokud zvládnou aspoň nějaké to slůvko v jazyce, jímž se mluví v zemi, v níž se nacházejí.

A tak by člověk měl věnovat výuce jazyků i aspoň kousek své dovolené. Nejlépe letní dovolené, kdy na nás díky slunečnímu svitu nepadá splín a nepodléháme tak depresi už jenom při představě, že bychom se měli něco učit.

A pokud je tu ta možnost, měl by se člověk věnovat zvolenému jazyku v zemi, v níž se tímto běžně mluví, aby nevycházel ze cviku.

Protože jenom když ovládáte některý významný nebo místní jazyk dobře, jste „člověkem“. A pokud znáte aspoň něco z místního nesvětového jazyka, zabodujete nebo aspoň v dobrém pobavíte.

Což mi můžete věřit. Protože víte, co nastane, když exotický Čech pozdraví v Jižní Africe v pěti domorodých jazycích? Já ano.

Za našich mladých let se výuce jazyků zrovna moc nedalo. Jistě, museli jsme relativně snesitelně zvládat ruštinu, jazyk našich velkých bratrů, pokud jsme to chtěli v budoucnu někam dotáhnout, ovšem tento jazyk jsme následně neskutečně rychle, ochotně a úspěšně i zapomínali, protože jednak každý věděl, že je to jazyk těch, kdo se k nám ne vždy zrovna přátelsky zachovali, a stejně tak jsme věděli i to, že se tímto jazykem stejně jen tak někde nedomluvíme. Samozřejmě mimo Sovětského svazu, kam to ale rozumné našince nikdy netáhlo.

Ovšem dnes už je jiná doba. A jazyky jsou tak potřeba prakticky na každém kroku. A kdyby snad někdo nadhodil, že jeho jazyková vybavenost končí češtinou a snad ještě lámanou slovenštinou, moc daleko to nedotáhne, v přeneseném i nepřeneseném smyslu toho slova.

Jazyky musíme vládnout, chceme-li přinejmenším:

a) získat nějakou slušnější práci

b) dopřát si lepší vzdělání

c) cestovat

Prakticky v každém právě zmíněném případě se vás někdo dříve či později zeptá ? A pokud na takového tazatele dokážete leda tak nechápavě zírat s otevřenou pusou, nelze doufat, že budete bráni vážně.

Jazyků, které se dnes nejednou žádají, je celá řada. Jsou tu žádány nejednou i jazyky exotické, ovšem málo frekventované, i jazyky brané po celém světě jako univerzální nástroj domluvy.

A každý z nás by tak měl zvládnout aspoň tu angličtinu. S níž lze procestovat svět stejně jako získat slušnou práci, respektive aspoň nepříliš slušnou práci. Plus v případě cestovatelů nikdy neuškodí, pokud zvládnou aspoň nějaké to slůvko v jazyce, jímž se mluví v zemi, v níž se nacházejí.

A tak by člověk měl věnovat výuce jazyků i aspoň kousek své dovolené. Nejlépe letní dovolené, kdy na nás díky slunečnímu svitu nepadá splín a nepodléháme tak depresi už jenom při představě, že bychom se měli něco učit.

A pokud je tu ta možnost, měl by se člověk věnovat zvolenému jazyku v zemi, v níž se tímto běžně mluví, aby nevycházel ze cviku.

Protože jenom když ovládáte některý významný nebo místní jazyk dobře, jste „člověkem“. A pokud znáte aspoň něco z místního nesvětového jazyka, zabodujete nebo aspoň v dobrém pobavíte.

Což mi můžete věřit. Protože víte, co nastane, když exotický Čech pozdraví v Jižní Africe v pěti domorodých jazycích? Já ano.